close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Velké prázdné nic

23. května 2009 v 23:51 | Ifinka |  Názory
Opět mám svou chvilku.A tak píšu....moudra, která opět nemusí být pochopena...a tak sem dávám útřžek z celého myšlenkovégo pochodu mé osoby...který je jen s tisíciny zobrazen pod prexem...

Neboť jak je napsáno dole:
Člověk je proti celé lidské (a nejen lidské) minulosti, přítomnosti a budoucnosti jen nepatrné zrníčko v poušti, která je neustále přerovnávána poryvem času.A tak i to nejjasnější zrnko jednou skončí dole pod ostatními.


Pokaždé, když mluvím o hřbitovech, historii, nebo uctívám něčí památku.Vždycky jsou lidé, kteří nejen nesdílí můj obdiv k minulosti, ale dokonce mě mají za blázna...Když jdu ulicí a míjím takové ty typické "vymatlané hlavy" které se starají jen o nicotné problémy jako je například cena kalhot tu a tam, je mi smutno...Pokud staří lidé (mnohdy všemi mladými vroucně milováni :)) nadávají na naší generaci a ze stran se ozývá arogantní bručení, vzpomenu si vždy na ty, co se zabývají jen starostmi a radostmi okamžiku (achjo, už zase píšu inteligentně xD)
A tak se stává že pokud jdu na hřbitov uctít památku, idkyž mnohdy nevýznamných lidí, okolí je šokováno.Nestarám se o běžné dívčí problémy...Jak s oblibou říkám, jsem prostě svá.Vždyť každá bytost je svým způsobem originál, ať se jakkoliv snaží napadobit svou iluzy dokonalé osoby.A tak, ikdyž má spoustu lidí společný idol (nemyslím zrovna kluka) je jedinečná v dosahování cílu po svém.A to se mi líbí.Ať se mnozí snaží jakkoliv, vždy budou mít své přednosti a problémy...A jednou, jednou tak rychle odejdou, jak přišli.
Občas přemýšlím, co je cílem života...Rodina, kariéra, děti...Takový ten společností vnucovaný stereotyp mě děsí.Nikdo nechce nezanechat nic...Nechci se spokojit "jen" s tím, že se o mě jednou zmíní mé dítě svým a tak dokola, dokud se má památka nervytratí.Ovšem pokud takhle uvažuje všech 6 miliard lidí, je to trochu problém.Obdivuju malíře, básníky, skladatele, hudebníky, spisovatele a dál a dál, nejen proto, že vynikli svým uměním nad ostatními, ale že dokázali držet svůj sen i vtěch nejtemnějších chvílích a že měli vůli něco zanechat.Je smutné, že většina umělců dosáhne obdivu až po smrti.A tak někdy nezbývá nic jiného než doufat.A tak, když si najednou člověk uvědomí, že sedí u televize na gauči, kdesi v paneláku na předměstí a zítra ho opět čeká práce, do které se netěší, přepadá mě hrozný strach z toho, že většina z nás skončí podobně.Nechci jednou, jako stařenka ukazovat své fotky a povídat, jak to bylo tenkrát jiné, když vím, že už i dnes málo kdo z mladých ocení vzpomínky.A tak pro všechno, pro co žiju, může někomu připadat jako blábolení z cesty jedné staré nostalgické paní.Žene mě trochu sobecký pocit toho, že nechci být zapomenuta.
Nemůžu uvěřit, proč si někdo přeje, být po smrti spálen a rozprášen.Je to poslední šance jak si aspoň utrhnout kousek toho, být vidět.Myšlenku, být někde daleko daleko po svém životě...Doufat, že někdo se nad jeho odkazem pozastaví a zamyslí.
Nezbývá nic jiného než věřit.Neboť naděje umírá poslední a i v té nejhorší chvíli, nabývá podoby pomocné ruky.Jsou jen dva způsoby jak se vyrovnat s pádem...Odrazit se od dna, nebo se nechat stahovat dolů a dolů...Nikdy není pozdě, idkyž to není pravda.Někdy už prostě nejde změnit až příliš moc.Je to ten nejhorší pocit, když je pozdě...Mít svázané ruce.Těžké vědomí toho, že život protekl mezi prsty.Že to, o čem sníš, nabývá podoby jen a pouze ve snech.A tak, když už se topíš, někdy není zlé skončit (nebojte nejsem sebevrah) je to jen ukázka toho, jak lze ztratit i to, co jsme měli jisté.Někdo už nedokáže žít s vlastními myšlenkami..šílenec nebo génius.Na to nezáloží, jelikož je mezitím jen uzoučká hranice.Kterou někdo už ani nevidí.
Umělec zůstává nepochopen, spisovatelovy myšlenky nikdo nesdílí.Co teď?Spadnout na dno a dožít s pocitem sebezklamání?
Nikdo nechce být nikdo, není dobré nesnažit se, není dobré dělat pro to všechno.Protože se stává, že člověk občas jde za cílem, který ve skutečnosti není.A když na pomyslném stupni vítězů natahuje ruce pro trofej, šahá jen do tmy.Probudí se ze snu, který nesnil.Jen realita obalená mlhou doufání.Neříkám, že je zdravé být až přílišným realistou.Někdo to umí, někdo to nechce umět.Pokud jste si totiž alespoň částečně vědomi toho, že jste zabočili do slepé až příliš úzké uličky, ze které nelze vycouvat.Nezbývá nic jiného než snění.
A tak, pokud najednou člověk stojí za zábradlím na mostu a za sebou slyší chlápky v hasičské helmě kteří křičí:"Je i jiná cesta!" žádná většinou není.Prosím, nechci abyste si mysleli, že napádám k sebevraždám.Jne ptostě píšu své myšlenky v té nejčistší podobě.
A proto nám byla nadělena hudba.Já osobně potřebuju hudbu jako vzduch.Neumím bez ní žít.Nechci bez ní žít.Je to jedinečná příležitost, jak se osvobodit od těla a utápět se jen ve vlastních myšlenkácj.Nevím, jak vysvětlit mé osobní vnímání hudby, aniž by to znělo jinak než si myslím a jinak, než chci abyste pochopili.Ikdyž vím, že není nikdo kdo by úplně pochopil někoho.Hudebníci ukládají své pocity do hudby a někdo, kdo je sdílí v tom nalezne kus sebe.

Člověk je proti celé lidské (a nejen lidské) minulosti, přítomnosti a budoucnosti jen nepatrné zrníčko v poušti, která je neustále přerovnávána poryvem času.A tak i to nejjasnější zrnko jednou skončí dole pod ostatními.

Díky za trpělivost a snahu pochopit psaní blázna...

Ifi, která uvažuje, na její vkus až příliš....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bels Bels | Web | 24. května 2009 v 12:18 | Reagovat

O_o

2 Ariel your SB Ariel your SB | Web | 24. května 2009 v 12:29 | Reagovat

Pekný článok:) Tvoje články/úvahy sa čítajú veľmi dobre:)

3 your enemy your enemy | 26. května 2009 v 21:03 | Reagovat

Neboj Ifi, až budeš psát inteligentně, upozorním tě na to. ;-)

4 Raven Raven | Web | 29. května 2009 v 20:47 | Reagovat

Svätá pravda. Chcem za sebou nechať niečo viac ale tento pocit mali určite raz všetci.Záleží na sile jednotlivcov. Aj tak je život jedna veľká bitka v ktorej sa mi niekedy nechce bojovať. Nie som vyrovnaná a som maximálne nestála.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama