Začínám psát povídku jménem "Slabá nit života".
Zatím nevím na kolik částí bude rozdělena ale celkem sem se pro to nadchla;)
Určitě pište jestli se vám líbí (ono pořádně není co, je to jen takový úvod;)) či nelíbí, popř.co se vám na tom nezdá apod.
Kiitos;)
Pod perexem 1. část povídky
Seděla na posteli, zahalena tmou.Jediný zdroj světla byla mihotající svíčka v rohu, jejíž vosk skapával na zem, neslyšně, nepravidelně.Seděla a hleděla kamsi do prázdna.Nepřemýšlela, snažila se nedělat nic.Studili jí nohy, kterýma se opírala o studenou kamennou zem.Aniž by o tom přemýšlela, zvedla se a chtěla jít ke dveřím.Tělem jí projela jakási křeč, následovaná mravenčením končetin.Seděla tak velmi dlouho.Od doby, co zapadlo slunce, do chladné nepřívětivé noci.Nemůže tu už být.V noční košili, bosa, vyšla ven, do zimy, která jí bodala do plic.Nesněžilo a přesto každý nádech bodal jak tisíce jehliček.Vzdalovala se od domu.Prostě šla.Když přešla cestu před domem, následoval les.Nevěděla kam jde, věděla že musí.Nepřemýšlela co tu dělá, jediné co musela bylo střídání pravé a levé nohy.Ruce visely podél těla, zmrzlé a lehce namodralé.Konečně dorazila.Nikam.Nic jí to neříkalo.Velké nic uprostřed lesa.Stála a čekala.Nepřešla z pichlavého jehličí, které jí bodalo do nohou, o kousek dál do mechu.Stála a čekala.Uběhlo už pár hodin.Začalo svítat.Pořád setrvávala na to samém místě.Rozhlédla se a šla zpět.Dorazila domů, lehla si do postele a usla.




Celkem pkný,i když dneska už trochu klišé,ne? Ale jsem zvědav na pokračování.