close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak chutná smrt

26. dubna 2009 v 19:15 | Ifinka |  Gothic
Tento zajímavý článek sem nalezla zde

Znáte to všichni: mrazení po těle, zježené chloupky a vlasy, panické dýchání, chladnoucí prsty. Srdce tluče tak rychle, že se obáváte kolapsu. Ovládl vás děs.
Zvláštní, že tyto pocity se často vztahují k tak malebným stavbám jako mlýny. Možná proto, že dlouhá staletí symbolizovaly vytouženou svobodu svých majitelů a budily tím závist nevolníků. Jeden takový se nachází ve středních Čechách, druhý nedaleko Dalešické přehrady.

Co má zůstat skryto

"Rodiče mé kamarádky měli v pronájmu starý mlýn u obce Čistá poblíž Jesenice. Byl polorozpadlý, bez elektřiny, zastrčený hluboko v lese deset minut lesní cestou z vedlejší silnice. Člověk se ani nemusel moc snažit, aby se tu bál. Zvlášť když nám tehdy bylo čtrnáct let," píše na internetu slečna Simona. "Kousek od mlýna ležel v lese rybník s děsivým názvem Umrlčí. Každý, kdo šel okolo něj, cítil nepříjemné mrazení v zádech. Nebylo to jen názvem.
A právě tudy nám rodiče jednoho večera upořádali prázdninovou stezku odvahy. Dodnes si přesně pamatuji tu úzkou pěšinku porostlou keři a stromky, měsíc odrážející se na čisté hladině rybníka, tíživé ticho… Snažila jsme se rychle proběhnout kolem, ale jako naschvál jsem několikrát zakopla a nepěkně si odřela koleno. Když jsem se otočila, viděla jsem kamarádku jediného pohybu, jakoby v hypnóze upřeně zírat na rybník. Naprosto nic tam nebylo, ona však stála úplně strnulá, oči široce vytřeštěné, vůbec nevnímala. Děsila mě! Připadalo mi, že to trvá snad věčnost. Když se probrala, roztřásla se po celém těle a s drkotáním zubů opakovala nějaké nesmysly.
Dodnes se v tomuto zážitku nerada vrací. Nikdy neprozradila co viděla, slyšela, či cítila. Tvrdí, že co má zůstat ukryto, nesmí být nikdy vyzdviženo. Jediné co prozradila, je jen její tehdejší silná touha následovat 'něco' či 'někoho'."

Dotek neznáma

Možná to byla mámivá chuť samotné smrti, co dívce utkvělo na patře… Zdá se to podivné, ale někdy může být "ta s kosou" neodolatelně přitažlivá. "Babička pocházela z malé slovenské dědiny. V domku, kam se s dědou jako mladí přistěhovali, před nimi bydlel zedník. Prý ho nebavil život, a tak se na půdě oběsil. Babička si často stěžovala, že slyší nahoře kroky a zvuky, jako by se někdo dusil. Jednou to dědovi nedalo a šel se nahoru podívat. Dlouho se nevracel, tak ho babička šla hledat. Ležel v hlubokém bezvědomí, ale naštěstí měl tuhý kořínek. Po zotavení přiznal, že viděl postavu, která ho naváděla, aby též okusil chuť smrti," vypráví na internetu čtenář s nickem Jeiden.
Naštěstí na nekalé síly často zabírá obyčejný Kristův kříž. Alespoň ještě v dobách krátce po válce zabíral, jak potvrzuje vyprávění Jany: "Kmotřička jezdila na prázdniny do mlýna poblíž dnešní Dalešické přehrady. Na stěně u schodiště tam visel velký dřevěný kříž v místě, kde se jeden z předchozích majitelů oběsil. Rodina kříž nikdy nesundávala. Jednou se však v celém objektu bílilo a na řadu přišlo i schodiště. Ve zmatku kolem malování majitelé zapomněli kříž vrátit na místo. O půlnoci probudil všechny přítomné ledový průvan, přestože byl červenec. Okna i dveře se začaly s rámusem otevírat a zavírat, v celém mlýně se ochladilo jako v prosinci. Vtom si někdo vzpomněl na dřevěný kříž a utíkal ho zavěsit tam, kam patřil. Rázem bylo po průvanu. Kmotřička však na tuto starou příhodu nikdy nezapomněla."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ariel your SB Ariel your SB | Web | 27. dubna 2009 v 13:29 | Reagovat

Takéto príbehy mám rada, len neviem čo by som robila, keby sa takéto niečo stalo mne...

2 Ver()n!qa-SB Ver()n!qa-SB | Web | 29. dubna 2009 v 15:50 | Reagovat

Tak to jsou hustý příběhy, ten druhý je nejlepší

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama